O mně

はじめまして。Jsem Hana a japonštinu učím už od roku 2015.

Díky japonštině jsem mohla potkat profesora, který sestrojil robota, co vypadá jako jeho dokonalý dvojník.

Vyzkoušela jsem, jaké to je dabovat anime ve studiu, kde pracují japonští dabéři.

Účastnila jsem se promítání 3. nejúspěšnějšího anime filmu ještě dřív, než měl premiéru v japonských kinech.

Místo v hotelu jsem musela přenocovat v karaoke baru, když nám kvůli bouřce ujel poslední vlak (a pak že japonské vlaky nemají nikdy zpoždění!).

A potkala jsem skoro 1000 japonských teenagerů ze 7 různých škol z celého ostrova Honšú.

Ale pěkně popořádku!

Moje cesta k japonštině začala vlastně trochu nešťastně – nemocí, a to dokonce zápalem plic. Ten jsem si pořídila ve druhém ročníku na střední škole, ale jen díky tomu, že jsem se s ním doma dlouho nudila, objevila jsem na internetu japonské animované seriály a pak i japonské komiksy manga. V posledním ročníku před maturitou jsem potom každých 14 dní dojížděla do Prahy na kurz japonštiny. A právě na tomhle kurzu jsem se také rozhodla, že chci s japonštinou pokračovat dál na vysoké škole.

Vybrala jsem si Univerzitu Palackého v Olomouci, kde jsem nakonec zůstala studovat hned celých deset let. A během studia jsem se taky dostala do Japonska hned třikrát. Poprvé to bylo rovnou na celý rok na spřátelenou univerzitu ve městě Ucunomija. Podruhé to bylo na začátku doktorského programu, kdy jsem byla vybraná na letní školu zaměřenou na anime, která byla pořádaná na Tokijské univerzitě pod záštitou velké vydavatelské firmy Kadokawa. A potřetí jsem cestovala do Japonska za svým výzkumem, během kterého jsem navštívila hned základní školy a ptala jsem se celkem 1000 japonských studentů a studentek na to, jak mluví a jaké čtou komiksy manga.

A abych japonštinu v České republice nezapomněla, pracovala jsem od roku 2017 v česko-japonské výrobní firmě jako tlumočnice a překladatelka.