Jak se popasovat s japonskými osobními jmény?

Víte, že japonské vizitky vždy obsahují kromě znaků kandži, kterými se jméno daného člověka píše, také způsob, jak jméno správně přečíst? A japonské formuláře vždycky obsahují kolonku pro zapsání jména v kandži a druhou kolonku pro zápis toho, jak se jméno čte. To znamená, že i rodilí mluvčí japonštiny můžou mít problém s rozpoznáním, jak něčí jméno vyslovit. Japonská jména míst a lidí totiž mnohdy neoperují s pravdily, na která jsme při čtení znaků kandži zvyklí. A zejména u osobních jmen ještě do rovnice vstupuje kreativita rodičů a módní trendy, které ovlivňují, s jakým jménem pak bude člověk běhat po světě.

Žádné pravidlo pro čtení jmen tedy není 100% neprůstřelné, ale to neznamená, že byste museli na čtení japonských jmen rezignovat a navěky tápat ve změti znaků: Pomůžu vám totiž následujícími základními tipy a pravidly. Pro lepší pochopení pravidel byste měli už trochu vědět, jak fungují kandži a co to je japonské a sinojaponské čtení znaku.

1. Japonská příjmení – Tanaka a ti druzí

Se čtením japonských příjmení se setkáte už při studiu některých základních znaků. Na rozdíl od našich příjmení, si podle mnoha těch japonských můžeme díky kandži představit, z čeho vycházela. Například typické příjmení 田中 (TANAKA) se píše znaky „rýžové pole“ a „střed“. Tanakovi asi bydleli kdesi mezi rýžovými poli – a protože rýžových polí je v Japonsku dost, je 田中 (TANAKA) čtvrté nejpočetnější příjmení v Japonsku.

Na příkladu 田中 (TANAKA) si můžeme ukázat typickou vlastnost japonských příjmení: Píšou se často dvěma znaky kandži, a jelikož se jedná o původní japonské slovo, čteme znaky japonským způsobem (čili kun’jomi). Typické příjmení obsahuje znaky pro přírodní útvary (řeky, hory, lesy, stromy, kopce, louky) nebo vesnice, pole, mosty. Naučíte-li se některý z těchto znaků, určitě k němu najdete hned několik příjmení.

Prvních pět nejčastějších japonských příjmení je:

佐藤　さとう (SATÓ)
鈴木　すずき (SUZUKI)
高橋　たかはし (TAKAHAŠI)
田中　たなか (TANAKA)
渡辺　わたなべ (WATANABE)

Nejčastější příjmení 佐藤 (SATÓ) nám trochu bourá pravidlo o tom, že většinou kandži v příjmení čteme japonským způsobem (kun’jomi). Znak 藤 (vistárie) se zde totiž čte sinojaponsky (on’jomi): Ale pokud si zapamatujete pravidlo, že nachází-li se tento znak ve dvojznakovém příjmení na druhé pozici, čte se -TÓ/DÓ, zjistíte, že ho najdete v mnoha dalších častých příjmeních: 伊藤 (ITÓ), 加藤 (KATÓ), 斎藤 (SAITÓ), 後藤 (GOTÓ), 近藤 (KONDÓ) a 遠藤(ENDÓ).

S trochou praxe bude váš odhad, jak to které příjmení přečíst, poměrně přesný.

2. Japonská osobní jména – ženská jména

Jak jsem zmínila už na začátku, čtení osobních jmen představuje větší oříšek, protože se na nich vyřádí kreativní rodiče, kterým různá čtení znaků umožňují to, o čem by se nám v češtině ani nesnilo. Naštěstí existují alespoň typické znaky používané ve jménech, které vám můžou naznačit, zda Japonec, který přijde na návštěvu bude muž nebo žena.

Kandži, kterým končila typická ženská jména, je 子 (KO), dítě. Jména končící na -KO se sice poslední dobou nově narozeným holčičkám už tak často nedávají, ale mezi dospělými Japonkami jich stále najdete dost a dost. Typická jména s -KO mohou být třeba 京子 (KJÓKO) nebo 愛子 (AIKO).

Další častá zakončení japonských dívčích jmen jsou: -NA (psáno často 奈 či 菜), -KA (香 nebo 花), -MI (美), -RI, -NE. Znaky, které se objevují v dívčích jménech bývají různé druhy květin, (příjemného) počasí či kladných vlastností. Čtení znaků použitá ve jménech mohou být jak japonská, tak sinojaponská – navíc existují i čtení, která jsou v podstatě vyhrazená jen pro použití v osobních jménech a jinde na ně nenarazíte. Dobrá zpráva je, že nejsou výjimkou dívčí jména psaná pouze v hiraganě.

Pět častých dívčích jmen (nikoliv nejpopulárnějších pro nově narozená miminka) je:

AOI　(葵）
JÚNA　優奈、優那）
RIN　（凛）
JUI　（結衣、由衣）
MISAKI　（美咲）

Problémem jmen jsou varianty čtení: Jména, která se čtou stejně, například Júna, Noriko nebo Kazuko lze zapsat vícero variantami čtení, a tím pádem naopak některé kombinace znaků lze číst mnoha různými způsoby. Achjo.

3. Japonská osobní jména – mužská jména

Dříve patřilo mezi typické zakončení chlapeckých jmen kandži 郎 (-RÓ), které ale nyní už nově narozené děti tak často nedostávají. Stále však tak, jako v češtině pojmenujeme typického Čecha „Jan Novák“, v japonštině bude v ukázkovém formuláři na úřadě uveden „田中太郎“, čili TANAKA TARÓ.

Mužská jména budou v japonštině často končit na slabiky -TA (太), -TO (翔, 斗), -SUKE (輔, 介), -JA (也), -IČI, -O (夫, 雄, 男), -HIKO(彦), -KI. Často pak obsahují znaky pro kladné vlastnosti jako je síla, odvaha či zdraví, zisk, úspěch. Potkat se můžete i s Japoncem, který má ve jméně číslovku 一 (IČI), případně čísla dva a tři: Je to proto, že jej rodiče pojmenovali podle pořadí, ve kterém se syn narodil (nejstarší má jedničku, mladší dvojku…). Podobně jako u dívčích jmen není snadné odhadnout, jak se dané jméno bude číst jako celek.

Pět častých mužských jmen (nikoliv nejpopulárnějších pro nově narozená miminka) je:

ŠÓTA　(翔太)
REN 　(蓮)
RIKU 　(陸)
HAJATO　(隼斗、隼人、勇人)
DAISUKE 　(大輔、大介)

Jak je patrné, u osobních jmen máme variant opravdu mnoho a v poslední době také v Japonsku roste popularita genderově neutrálních osobních jmen jako SORA nebo AOI, na které nelze pravidla aplikovat vůbec. Proto nedoporučuju, abyste se osobní jména učili či trénovali jako jiná slovíčka. Mnohem větší smysl dává uložit si uvedené tipy do některé zadní poličky vaší paměti a testovat jejich platnost vždy, když narazíte na nové jméno třeba kamaráda, kamarádky či učitelů. V případě postav z mangy či anime si musíte dávat větší pozor – autoři totiž často vybírají jména svých postav, aby vám připomínala jejich charakter nebo životní příběh, a nemusí tak jít o typická jména nebo běžná čtení konkrétních znaků.