Nacu macuri – letní slavnosti v Japonsku

Červenec a srpen jsou v Japonsku obdobím letních slavností (夏祭り、なつまうり, nacu macuri). お祭り (おまつり, omacuri) je česky slavnost (případně festival) a 夏祭りjsou slavnosti, které bývají často spojeny se svátkem Tanabata, Obon nebo konkrétní svatyní a jejím kami.

Svatyně (神社)

Jak poznám svatyni ⛩️ (神社、じんじゃ, džindža) od chrámu? A jak jsou svatyně označovány v japonštině?
Svatyně je obecný výraz pro šintoistický svatostánek, kteří slouží k uctívání kami (神 、かみ) ‑ tedy zjednodušeně řečeno šintoistického božstva či ducha. U vchodu bývá brána torii ‑ ty si my si obvykle představíme jako červeně natřené, ale červená torii nemusí být vždycky pravidlem. Slovo chrám (寺、てら, tera) naopak používáme, jedná‑li se o buddhistickou stavbu.
Pozor: z historických důvodů ale může být menší svatyně spolu s bránami torii součástí okolí buddhistického chrámu.
Další způsob, jak poznat, zda se jedná o svatyni, nebo chrám, je podle názvu. Krom výrazu 神社 (džindža) se v označení svatyní používají například výrazy: džingú, tenmangú, hačimangú, tošógú a taiša. Džingú (神宮、じんぐう) mají v názvu svatyně, které jsou spojeny s kami, kteří mají úzký vztah s japonskou císařskou rodinou. Svatyně Meidži džingú v Tokiu například patří bývalému císaři Meidži.
Tenmangú （天満宮、てんまんぐう）jsou svatyně boha učenosti, kterým byl po svém smrti učiněn básník Sugawara no Mičizane.Hačimangú (八幡宮、はちまんぐう) patří k bohu Hačimanovi, který je bohem lukostřelby a válečnictví.
A tóšógú (東照宮、とうしょうぐう) jsou svatyně zakladatele tokugawského šógunátu ‑ Tokugawy Iejasua.
Znaky 大社 původně označovaly velkou svatyni v Izumo, ale nyní se slovo taiša（大社、たいしゃ）používá v názvech těch největších a nejvýznamnějších svatyní.

Nosítka (お神輿)

Protože jsou letní slavnosti často spojené s konkrétní svatyní a jejím kami (神、かみ) ‑ bohem/duchem ‑ bývá během slavnosti tento kami vynesen na prohlídku okolí ve zvláštních zdobených nosítkách zvaných mikoši (神輿、みこし) či omikoši (御神輿、おみこし). Mikoši bývá místními siláky během průvodu přenesena na místo zvané otabišo (御旅所、おたびしょ), kde jsou provedeny příslušné obřady. Pak se zase kami v mikoši vrátí na své původní místo do své stálé svatyně. Jak dlouho pobývá kami v otabišo se liší slavnost od slavnosti.

Mikoši mohou být různých rozměrů ‑ od relativně malých, až po ty ve velikosti osobního vozu. Není ani výjimkou, že se během slavnosti objeví v průvodu hned několik mikoši. Nosiči mohou s mikoši různě třást či nadskakovat, přičemž si k tomu ještě pomáhají výkřiky わっしょい (waššoi) ‑ čili „héj rup“.

Svátek Tanabata

Na sedmý den sedmého měsíce připadá v Japonsku svátek Tanabata (七夕、たなばた), neboli Svátek hvězd

Svátek Tanabata má původ v čínském svátku a jeho obdoba se dodnes slaví i v Koreji a ve Vietnamu. Původně se slavil podle lunárního kalendáře v srpnu (a v některých regionech Japonska se tak slaví stále), s přechodem na gregoriánský kalendář získal začátek oslav svátku Tanabata datum 7.7.

Na obloze jsou dvě hvězdy ‑ nebeská přadlena princezna Orihime (織姫、おりひめ) a nebeský pasáček Hikoboši (彦星、ひこぼし). Přadlena a Pasáček se do sebe zamilovali, ale protože kvůli tomu přestali dbát na své povinnosti: Princezna netkala a nebeské kravky se pásly, kde se jim zlíbilo ‑ vládce nebes je od sebe oddělil Mléčnou dráhou (天の川、あまのがわ).
Ale na jednu noc v roce mají Pasáček a Přadlena povoleno se setkat, a to když hejno strak vytvoří most, po které může Přadlena přejít Mléčnou dráhu. Je‑li prý ovšem špatné počasí, straky nepřiletí a Přadlena s Pasáčkem musí čekat další rok. Přadlenu najdeme na obloze jako hvězdu pod jménem Vega, Pasáček je Altair a jejich skutečná vzdálenost je prý asi 16 světelných let.

V Japonsku je v období blížícího se svátku Tanabata zvykem na napsat své přání na proužek barevného papíru (短冊、たんざく, tanzaku) a ozdobit jím větev bambusu. Podle toho, jaké přání máte, vyberete si barvu papíru. Bambusové větve ozdobené zavěšenými proužky barevných papírů jsou tak typickou dekorací, kterou v tomto období můžeme v Japonsku potkat nejen v domech, ale i u restaurací, v obchodních centrech, pasážích nebo třeba v halách na nádraží.

Bubny (太鼓)

太鼓 (たいこ, taiko) znamená japonsky buben a zvuky různých bubnů a bubínků provází letní slavnosti 夏祭り, bubeníci bývají součástí slavnostních průvodů a existují dokonce slavnosti zaměřené jen na bubny a bubnování. Pro bubeníky jsou v průvodu vyhrazena speciální pódia (některá na vozech, některá i jako nosítka).

Taiko nebo 和太鼓 (わだいこ, wadaiko), dosl. japonské bubny, jsou také spojeny s tanci k svátku Obon (slaví se v polovině srpna), ale mají místo i v prastaré dvorské a liturgické hudbě.

Jukata (浴衣)

Jukata je lehké většinou bavlněné kimono bez podšívky, které nosí ženy i muži. Nejčastěji v Japonsku jukaty potkáme právě jako oděv návštěvníků letních slavností. Dámské jukaty bývají barevné, většinou s květinovými motivy. Ty pánské jsou spíše tmavých/jednolitých barev s geometrickými vzory. K jukatě se nosí pás obi (帯、おび), ženy si váží obi v pase (a obi k jukatě je užší než obi k formálnímu kimonu), muži nosí obi uvázané na bocích. Do sandálů geta (下駄、げた) se v tomto případě nenosí ponožky.
Původně byla jukata oděv nošený před koupelí a po ní (vlastně takový župan) a i dnes nosí jukatu návštěvníci onsenů (lázní) a hosté v tradičních japonských hotelech.
Během nacu macuri hlavně na těch nejmenších dětech můžeme ale vidět spíš džinbei. Džinbei je původně mužský neformální oděv (takové pyžamo), ale na letní slavnosti ho oblékají holky i kluci a existují dokonce i džinbei pro ženy. Barvy a vzory bývají podobné jukatám (takže tmavé pro pány, barevné květiny pro dámy).

Happi (法被)

Kromě jukaty si mohou účastníci slavností obléct také happi.
Happi (法被 / 半被 *、はっぴ) je krátká kazajka/přehoz s rovnými rukávy (tj. nemá rukávy jako kimono). Na letních slavnostech potkáme v happi bubeníky a samozřejmě také účastníky průvodu. Happi nošené během nacu macuri bývají nejčastěji modré a na zádech mají znak 祭, ale potkat můžete i bílé nebo červené či zelené happi.
*) happi se může psát znaky 法被 i 半被, ale často bývá zapsáno pouze hiraganou jako はっぴ.

Ohňostroj (花火)

Když léto, tak ohňostroj 🎆. Ohňostroj, neboli japonsky 花火 (はなび, hanabi), se píše kombinací znaků květ + oheň, což je poměrně výstižné. Ale pozor, když prohodíte pořadí na oheň + květ, dostanete pro změnu 火花 (ひばな, hibana), a to je japonsky jiskra 🔥.
Velkému ohňostroji (ohňostrojové show) se japonsky říká 花火大会 (はなびたいかい, hanabi taikai) a během léta se v Japonsku pořádají snad na každém rohu.

Vějíř (団扇)

Učiwa (団扇、うちわ) je vějíř, který tak trochu vypadá jako velká kulatá plácačka na mouchy. Krom zmírnění letních veder mohou být vějíře učiwa i reklamním nebo fanouškovským předmětem (třeba jako mávátko s obličejem oblíbeného idola).

Historicky mladší varianta je vějíř sensu (扇子、せんす) ‑ to je ten půlkruhový skládací ‑ zkrátka ten, který si většina lidí představí, řekne‑li se vějíř.

V japonštině existuje ještě slovíčko ógi (扇、おうぎ), tedy „vějíř“. Slovem ógi se většinou rozumí skládací vějíř.

Maska (お面)

お面 (おめん, omen), tedy masky, jsou tradičně součástí zábav na letních slavnostech.
Dnes ve stáncích najdeme nejen tradiční masky kicune (狐、きつね), okame (おかめ), hjottoko (ひょっとこ), ale také zvířecí masky, masky různých animovaných postaviček (třeba Hello Kitty) nebo superhrdinské (zejména masky z kultovní série Kamen Raider 仮面ライダー)

A co typické jídlo letních slavností? Všimli jste si při sledování filmů nebo anime, co všechno si můžete na nacu macuri koupit za občerstvení?