5 míst, kam bych v Japonsku (už) nikdy nešla

Overturismus je teď (nejen) v Japonsku velký problém. Je to mimo jiné přímý důsledek dlouhodobých investic japonské vlády na podporu turismu a do povědomí o Japonsku jako o „cool“ zemi v zahraničí. Jinými slovy: Japonsko je teď trendy, japonský jen je levný, a pokud pojedete v hlavní sezóně na jaře či na podzim, a budete si vybírat jen místa z MUST SEE seznamů, skončíte unavení a otrávení z věčného strkání se v davech. Nemluvě o potížích s neukázněnými turisty v Kjótu nebo ve městě Kawagučiko, o nichž si lze přečíst i na našich zpravodajských serverech. A přitom je ještě spousta míst, která jsou sice turisticky zajímavá, navštěvovaná, ale nehrozí vám tam zranění od cizí selfie tyče.

Tady je seznam 5 míst, která už při svých cestách po Japonsku rozhodně vynechám.

1. Sensódži (Asakusa v Tokiu)

Je to sice nejstarší a nejvýznamnější chrám v Tokiu, ale taky nejprofláknutější turistické místo v Tokiu. Je to historická atrakce, která je ve všech průvodcích, a úplně všichni tak chtějí fotku před bránou 雷門 (kaminarimon). V sezóně je ulička Nakamise-dóri namačkaná lidmi tak, že sotva projdete. To je samozřejmě silný zážitek, ale pokud hledáte „autentické tradiční Japonsko“, tak tady už není.

2. Akihabara (v Tokiu)

Nějakou tu zástěru mám doma taky, takže do žádné Maid Café na Akihabaře nemusím. Na koupi elektroniky jsem moc chudá i v ČR, takže tím vyškrtneme asi 80% obchodů, zbytek jsou arkádové hry. Na pouliční autíčka Mario Kart bych nešla, ani kdybych byla lepší řidič, než jsem. Stojí za to se tam podívat? Pro fanoušky anime je to takové Las Vegas, ale pokud není populární kultura to, co vás do Japonska táhne, budete spíš zklamaní.

Pokud už tam půjdete, zaskočte si aspoň do pobočky řetezce BOOKOFF, kde se prodávají japonské knihy a manga z druhé ruky. Obvykle v perfektním stavu a za skvělé ceny. Pobočka na Akihabaře je možná jedna z těch největších vůbec a nabízí i hry a sběratelské předměty.

3. Cukidži (bývalý rybí trh v Tokiu)

Dřív si všichni turisté chodili léčit jet lag na rybí trh, protože abyste mohli vidět aukci čerstvě ulovených ryb, museli jste vstát opravdu hodně brzy. Jenže rybí aukce se přesunula do nové moderní budovy v Tojosu a v Cukidži zbyly hlavně stánky s jídlem pro turisty. Proč bych tam nešla? Protože Cukidži už nenabízí nic tak unikátního, není to jediný trh v Japonsku, street food najdete snad okolo každého velkého nádraží, a nemusíte kvůli němu ráno vstávat a mačkat se v davu jako sardinka.

Ale abych byla fér, výběr mořských plodů je tu velký, ale stánky většinou zavírají brzy po poledním.

4. Vnitřek hradu Himedži

Hrad Himedži je největší a nejkrásnější v Japonsku a po právu je z něj památka UNESCO. A taky ho ročně navštíví asi 1,5 milionu lidí. Jedná se navíc o jeden z mála hradů, který má zrekonstruované zachovalé dřevěné jádro. Jenže problém u hradů s dřevěným jádrem je, že mají uvnitř totálně chudou expozici a ve vyšších patrech se z nich v záplavě lidí na strmých schodech stane extrémně pomalá úniková hra lvl. Edo. Proto bych si dobře rozmyslela, kdy a zda vůbec jít dovnitř.

Pokud vás zajímá původní vnitřek hradů, vyberte si nějaký méně exponovaný hrad. Pokud chcete spíš interaktivní expozici s výstavkami, běžte do některého z nově rekonstruovaných hradů.

5. ulička Takešita (Haradžuku v Tokiu)

Taky už bych se nevydala o víkendu do uličky Takešita-dóri na Haradžuku. Je hned u nádraží Haradžuku, z něhož se navíc lidé vydávají i do svatyně Meidži a na sousední bulvár Omotesandó. Takešita-dóri je plná butiků s alternativní módou a spolu s celou oblastí Haradžuku vlastně stojí za návštěvu. Já bych tam ale už nešla, a hlavně bych tam nešla o víkendu, protože to bývá opravdu přeplněná a zejména během letních veder je takový zážitek poměrně nepříjemný.

Samozřejmě vám nezakazuju, abyste do těchto míst chodili, ale počítejte s jejich negativy, ať vám pak zbytečně nezkazí náladu.